Nemotorista je horší zákazník?

„A tady máte slevenku na benzín“, přidává mi pokladní v nejmenovaném hypermarketu k účtence za nákup další lístek.


Rozpačitě ho žmoulám v ruce, přestávám na chvíli  ukládat balíčky do batohu: „Ale já vůbec nemám auto.“ 

Jenže prodavačka neslyší, věnuje se dalšímu zákazníkovi ve frontě, nemá čas na nějaké vybavování s tím, koho už skásla. 

Zahanbeně se odplížím. Cítím se tu nějak nepatřičný, skoro, jako bych něco provedl, že jsem se odvážil na nákup pěšky. Zjevně se vůbec nepočítá s tím, že nemotorizovaný zákazník by tu mohl utratit tolik, aby stálo za to vymýšlet i pro něj nějaký ten bonus, jak je to teď módní nazývat. Nebo že by provozovatel netušil, že zákazníci bez auta ještě vůbec existují a že jich není zas tak zanedbatelně málo? 

Chvíli přemýšlím, jestli nemám slevenku věnovat někomu, kdo auto má. Ale už jsem tak znejistělý, že se bojím, aby to třeba nebylo bráno jako pokus o podvod. 

Nakonec ji s pocitem úlevy mačkám a házím do nejbližšího koše na odpadky. Vždyť jako nemotorista a tím zákazník nižší kategorie na ni možná ani nemám nárok.

Nový autor 28.3.2010