Opravdu chceme tu atomovou energii?

Ad: „Je to stožárová daň, slyší rodina, kterou drtí pokrok“ (LN 2.6.)


Ona to není jen paní Nevěřilová z Kamenice u Havlíčkova Brodu, kterou děsí představa stovek skoro 50 metrů vysokých stožárů, razících si cestu i dosud relativně harmonickou krajinou. Podle zpráv v médiích se odpor zvedá také na dalších místech plánované trasy, a to nejen na Vysočině, ale i směrem na Plzeň, kam povede druhá větev energetické dálnice. Dalo se to čekat, vždyť lidem vadí i ojedinělé „větrníky“, které hyzdí krajinu daleko méně.

Podobně zuřivý odpor ovšem vyvolává i pouhá zmínka, že by v okolí té či oné obce mělo být postaveno trvalé úložiště vyhořelého atomového paliva. Přitom ale většina obyvatel si prý přeje další rozvoj e atomové energetiky. Například pro dostavbu Temelína se vyjádřilo přes 80% obyvatel ČR. 

Jistě, můžeme si ten rozpor vysvětlit pohodlným způsobem. Ti, co nechtějí úložiště jaderného odpadu, zaplevelení krajiny stožáry, další těžbu uranu a všechno to nepříjemné, co s rozvojem atomové energetiky souvisí, to je ta zpozdilá jedna pětina, která nechce ani ten rozšířený Temelín. Případně ti, kterým je to fuk, jen se to nesmí sebeméně dotknout jich osobně. 

Možné je ovšem i zcela jiné vysvětlení. Ti, co s dalším rozvojem atomové energetiky souhlasí, tak mnohdy činí, aniž si plně uvědomují výše uvedené a mnohé další nepříjemné souvislosti. Není divu. Formálně většinový souhlas využívají mnozí politici a zainteresovaná ekonomická sféra jako velmi silný argument proti odpůrcům. Nemají tudíž zájem příliš se šířit o méně příjemných stránkách tohoto byznysu. Tohle jsou pak důsledky.

Nový autor 9.6.2010