Je teď velkou módou cestovat na rekreaci někam za hranice. Čím dál, tím lépe. Čím exotičtější cíl, teď se mu říká destinace, tím kvalitněji strávená dovolená. Nebo ne?
Hovořívám s dětmi, které přijdou ke mně do poradny, i o tom, kde tráví prázdniny. Některé se hrdě rozhovoří o mořských plážích v Chorvatsku, v Řecku, ba i v Egyptě či na španělských Baleárech. Cestování prý rozšiřuje obzory. Připraveným a těm, kterým jde opravdu o poznávání, těm jistě. Jedno z těchto dětí, které se právě vrátilo z Řecka, však v následném znalostním testu nedokázalo odpovědět na otázku po hlavním městě této země. „Když my jsme se jen chodili koupat“, omlouvala to dívka.
A jiné děti, také rozpačitě, říkají na položenou otázku, že byly celé prázdniny doma. Zpravidla děti z rodin, které si nemohou dovolit větší výdaje na dovolenou. Když to ale probereme podrobněji, dozvím se alespoň od některých o výletech do okolí, do zoologických zahrad, do městských akvaparků, do zdejší přírody. I tak většinou maličko závidí těm prvým.
Možná až po létech si uvědomí, že zas o tolik nepřišly, a jak krásně je doma. Jak příjemné je vzít ruksak na záda a za horkého dne putovat třeba po stinném břehu Ploučnice od Děčína k Benešovu. Kolik lidí, i z místních, zná tu scenerii na snímku? Nebo jiné podobné? Kolik z těch nadšených globetrotterů už vidělo třeba krásně opravený a krásně do okolní přírody zasazený kostel sv. Havla v Tuhani, pár kilometrů východně od Dubé? A spoustu jiných krásných míst krajiny domova, jejichž existenci mnohdy zaznamenáme, pokud vůbec, až když je objeví turisté ze zahraničí?