Radostné Vánoce s dárkem z exekuce

Tak prý lze ušetřit až dvě třetiny ceny za vánoční dárek, když si ho pořídíme z věcí zabavených exekutory. A prý toho spousta Čechů radostně využívá. Říkají exekutoři.


Něco mi v tom nápadu skřípe. Vánoce, svátky pokoje a radosti, a radost pořízená jednomu z toho, co  jinému přineslo spíše smutek ze ztráty? Ze ztráty možná i něčeho, na čem citově velmi lpěl. Ludvík Vaculík krásně popsal v jednom svém fejetonu, jak ho mrzela ztráta i obyčejné, ošuntělé staré klíčenky. A v exekucích jde často o ztráty, které úplně změní život postiženého. Že v drtivé většině případů nikoliv k dobrému, není snad třeba příliš rozvádět.

A je jedno, že ta ztráta se udála podle práva. To ještě vůbec nemusí znamenat, že taky spravedlivě - měřeno ovšem citem a svědomím, nejen paragrafy. Může mít obdarovaný radost z něčeho, po čem se bývalému majiteli možná ještě stýská? A když přece, co to může být za člověka? A může to být ještě horší, když dárce původ dárku zamlčí. Pokud se obdarovaný dozví pravý stav věci později a pokud je to normálně cítící slušný člověk, divil bych se, kdyby se necítil oklamán a ponížen. A nádavkem trapně při pomyšlení,  jak je teď asi původnímu majiteli. Kde je v tom jaká radost?

Ještě se tu a tam udržel kdysi běžný zvyk zvát ke štědrovečernímu stolu osamělé či chudé, méně šťastné, kteří by si třeba oslavu Vánoc ani nemohli dovolit. Potěšit je, obdarovat je, darovat jim trochu radosti alespoň v tomto jediném dni v roce. Jak se však zdá, začal se teď ujímat zvyk úplně  jiný – dokonce i v takovém dni v roce si bez výčitek svědomí darovat náhražkovou radost na úkor těch méně šťastných.

 

Miroslav Hudec, Česká Lípa

 

 

Nový autor 29.12.2011