Existenční potíže mohou vést až k sebevraždě

Nejsem sice soudní znalec jako kolega Netík („Po Praze viseli falešní oběšenci“, Právo 10.1.), ale rozhodně bych nevylučoval, že pokud někdo přijde o byt, o zaměstnání, pokud se neřešitelně zadluží, může si v krajním případě sáhnout i na život.


Lidé páchají sebevraždy z daleko malichernějších důvodů. A když se právě přidá deprese, a ani nemusí jít o depresi klinickou, tedy o těžké duševní onemocnění, stačí daleko častější deprese reaktivní, jíž citlivější osoby snadno mohou reagovat na nepříznivé vnější okolnosti, je na neštěstí zaděláno.

 

Problém je v tom, že my ani nejsme schopni přesně zjistit, kolik lidí vlastně sebevraždy páchá. Pokud to není na první pohled zřejmé ze způsobu odchodu ze života (oběšení, skok z výšky, ...), nebo pokud se nenajde dopis na rozloučenou, můžeme si snadno myslet, že smrt je důsledkem nějaké nešťastné náhody. Tady připomínám nejen některé podivné automobilové nehody, ale třeba i nápadný nárůst počtu mrtvých na železnici, kterého si všimla i média. Sebevrah může nehodu také záměrně předstírat. Třeba aby rodina nepřišla o peníze z jeho životní pojistky, nebo jen proto, aby na ni nepadlo nepříznivé světlo.

 

Měli bychom se proto začít znepokojovat vždy, když roste počet úmrtí, jejichž příčina není úplně jasná. Děje-li se tak v době všeobecného zhoršování ekonomické a sociální situace, je takové znepokojení namístě dvojnásob.

 

PhDr. Miroslav Hudec, psycholog

 

Nový autor 12.1.2012