Registr na ta chudá pakáž

České věznice jsou přeplněny. Dokonce se kvůli tomu v některých z nich chystala koordinovaná vzpoura. Další vězni ze stejných důvodů žalují stát. A to by k současným 23 tisícům mělo podle informací šéfa vězeňské služby přibýt nejméně dalších 5 a půl tisíce čekatelů. Nedivím se, že ministr spravedlnosti Pospíšil se zdráhá hodit do tohohle sudu prachu rozbušku v podobě registru přestupků.


Vím, řekl, že se zřízením registru souhlasí. Ale hned také dodal, že by to nemělo vést k dalšímu nárůstu počtu vězněných. Jenže logika tohoto jakobínského návrhu je neúprosná. Třikrát nějakého ušmudlance nachytají s kárkou starého železa za pár stovek, a má na krku trestný čin. Třikrát se nějaký bezdomovecký nešťastník zhuláká někde na návsi krabicákem a nedejbože si ještě u toho zahuláká nějakou (s)prostonárodní, a je na tom pomalu hůř než taky opilý, leč jinak spořádaný, řádně bydlící a své závazky platící řidič, který přejede na přechodu dítě.

Lumpovi s kárkou nebo krabicákem napaří pokutu, o níž vědí, že ji nejspíš stejně nezaplatí. Pravda, mohli by mu až na kost ořezat různé sociální dávky, jak vytrvale prosazuje paní poslankyně Řápková, proslulá to ochránkyně našich nejchudších.  Pokud mu ovšem po opakované terapii systémem „Třikrát a dost“ bude ještě co zabavit a pokud mezitím neumře hlady. Když přežije, bude podroben, jestli návrhu dobře rozumím, obecně prospěšným pracem, tedy jednomu z alternativních trestů.  Problém je v tom, že předmět obecně prospěšných prací často bývá týž jako předmět prací veřejně prospěšných. Ty na rozdíl od prvých nejsou trestem, budou  ale podmínkou vyplácení podpory v nezaměstnanosti. Už dnes mají přitom obce problém zajistit jeden či druhý druh prací pro všechny zájemce.

Budou si tedy muset vybrat, a jak si vyberou, je předem jasné. Organizátoři obecně prospěšných prací si stýskají, že potrestaní jsou nespolehliví, jednou se do práce dostaví, dvakrát ne, že raději zničí nářadí, zlomí násadu lopaty či hrábí, jen aby se vyhnuli činnostem, které je nikterak nelákají. Pokud tedy nemají být „registrovaní“ voděni na práci pod bodáky a drženi při ní násilím (jak se to liší od práce regulérních arestantů?), mine se tento alternativní trest minimálně u části z nich účinkem.  Vsadím se, že pak už do kouta zahnanému ministrovi nezbude než s arestováním za opakované drobné přestupky souhlasit.

Totalitní režim svého času hlásal, že obecná kriminalita je přežitek staré doby, že je to jen extrémní projev bídy a chudoby, a tu že on odstranil a že vychová nového, socialistického člověka, který nebude krást, lhát a vraždit, který bude radostně a třeba i zadarmo pracovat pro světlé zítřky. Jak to s tím „novým člověkem“ dopadlo, všichni víme. Ale zřejmě jsme nepoučitelní. Zejména ti z nás, které tak neodolatelně  vábí  populismu hlas.

PhDr. Miroslav Hudec, psycholog

Nový autor 18.1.2012