Do Lindavy jezdíval vlak

   Pohledu pozornějšího člověka neunikne zvláštní protáhlý kopeček, končící asi sto metrů před posledními lindavskými domky směrem na Cvikov dosti strmým srázem těsně u západního okraje silnice. Pokud nezná historii zdejšího kraje, může si lámat hlavu, k čemu ta zjevně umělá stavba připomínající dlouhou, k severu se stáčející rybniční hráz asi sloužila. Až když na podzim opadne listí, objeví se u zarostlého okraje louky východně od silnice její pokračování a také jeden zachovalý a další zborcené kamenné mostní oblouky.

 


     To už bude správně hádat, že půjde o zbytky nějaké dopravní stavby, nejspíše železnice. A zapravdu mu dá osamělá budova typické architektury v polích na samém konci obce. Sice značně zdevastovaná, i když s jakýmisi známkami rozpačitého stavebního ruchu, avšak s dosud čitelným nápisem „Lindava“, pod nímž dokonce ještě prosvítá okupační česko-německý text.

 

    Ano, bývaly časy, kdy člověk bez auta nebýval v tomto kraji ani přes víkend nebo ve všední dny večer odtržen od okolního světa jako ve středověku, ať už bydlel v Lindavě, Kunraticích či ve Cvikově. Ještě v  jízdním řádu na roky 1975-76 je uvedeno 21 spojů denně, tehdy, pravda, již provozovaných autobusy náhradní dopravy. A byly to časy, kdy Cvikov hospodářsky i jinak prosperoval. Právě až v sedmdesátých letech toho, jako věk pokroku (!) vítaného dvacátého století došlo ke zrušení nejdříve osobního provozu, a zhruba o 10 let později skončila i část ze Cvikova do Jablonného, sloužící načas alespoň jako průmyslová vlečka.

 

    Samozřejmě, lze to snadno odbýt jako nepodložené domněnky, ale člověk si nemůže nepoložit otázku, zda kdyby nebyla železnice zrušena, muselo dojít k takovému úpadku zdejšího průmyslu, k uzavření jediné střední školy (textilního učiliště), k nárůstu nezaměstnanosti, která je na Cvikovsku dlouhodobě zřetelně větší než v jiných oblastech kraje, a k tomu, že je i v oficiálních dokumentech nyní charakterizováno jako hospodářsky slabá oblast. A mohlo bych těch otázek být ještě mnohem více. Včetně té, zda by se při existenci dráhy, zvláště dráhy modernizované aspoň tak, jak se dnes běžně modernizují i ty nejméně významné místní silničky, musel Cvikov potýkat s takovým nárůstem automobilové dopravy, se všemi z toho vyplývajícími nebezpečími a nepříjemnostmi.

 

    Osobně jsem přesvědčen, že zrušení dráhy, vycházející ze snahy za každou cenu ušetřit, je typickou ukázkou neschopnosti myslet ekonomicky v širších souvislostech, a že nás (a hlavně celé Cvikovsko) přišla ta „úspora“ pěkně draho.

 

   Kéž by ta nenapravitelná chyba posloužila alespoň jako varovný příklad, protože bohužel ani změna režimu v roce 1989 a přece jen o něco racionálnější ekonomická politika nezarazila snahy šetřit  rušením zdánlivě nerentabilních regionálních drah. Příkladem budiž vlekoucí se kauza Kozí dráhy, trati z Děčína do Oldřichova u Duchcova, kde se nyní čeká, jak se k obnovení provozu postaví nově zvolené krajské zastupitelstvo, v němž již snad nebudou mít hlavní slovo ti, kteří se o jeho zrušení v loňském roce nejvíce zasadili.

 

   I když je to pro všechny asi jen slabá útěcha, vítám rozhodnutí cvikovského městského zastupitelstva, které chce těleso bývalé dráhy ze Svoru do Jablonného využít alespoň k vybudování cyklostezky.

 

PhDr. Miroslav Hudec 2.11.2008