Život za život

Viděl jsem, pravda, jen na televizním monitoru, uplakanou tvář manželky motocyklisty, kterého zabila Darina Rolinsová. A bylo mi jasné, že zpěvačka připravila o život ne jednoho, nýbrž nejméně dva lidi.


Jestli smrt partnera takto neutěšitelně bolí ještě po dvou letech od tragedie, pak tak snadno nepřebolí. I když to v dnešní době vyčůraných „paktů solidarity“ namísto manželství může vypadat jako zjevení z jiného světa, stává se stále a nikoliv zas tak vzácně, že smrtí jednoho z partnerů končí i život druhého. Ten pak zbytek svých dnů na tomto světě spíše jen jaksi přebude.

                       

Co na tom může změnit sebeupřímnější omluva? Omluvit se můžeme za neopatrně rozbitý porcelánový hrneček. Dobře vychovaný hostitel nám odpoví, že přece nejde o život, jakkoliv i ten hrneček může být nějaká vzácnost a jakkoliv ho ta ztráta může dost mrzet. A ani upřímná omluva zdaleka ještě není pokání („Zpěvačka a nehoda“, LN 15.8.), to by z toho kajícník vyšel příliš lacino.

 

Zachránit tu nelze vcelku nic, co se stalo, nedá se ničím odestát. Byť to zabití nebylo úmyslným činem a byť mohlo jít třeba jen o nešťastnou náhodu či zcela výjimečné životní vybočení, uvědomuje si slušný člověk, že tím i sobě změnil celý život. Nejen oběti a jejím  blízkým. A měla by ta změna být i zvnějšku patrná.

 

Poctivé vyrovnání vzniklého dluhu může být pouze jediné - život za život. Ne, žádné obavy, rozhodně nemám na mysli, že by si snad zpěvačka měla na život sáhnout. Myslím tím rezignaci na ten dosavadní, myslím radikální změnu života po poctivém bilancování toho dosavadního. Vždyť nakonec, jak by mohla dál vystupovat na jevišti, před lidmi? Jak vůbec navázat při vystoupení potřebný kontakt s publikem, když ono ví, a když ona ví, že ono ví? A když se přece naváže, není takový vztah až úchylně falešný, vztah vzájemného předstírání, že se přece zas tak moc nestalo? Opravdu nestalo?

                       

PhDr. Miroslav Hudec, psycholog

Nový autor 3.9.2012