Je smutné, že ČSSD v Duchcově opět uzavřela radniční koalici mimo jiné s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti (DSSS). O to smutnější, že se tak stalo v době, kdy vzpomínáme nejen výročí 100 let od vzniku Československa, ale také 80 let od jeho zničení mimo jiné za vydatné pomoci extrémistických bojůvek na severu Čech – to, co z Československa zbylo po tragickém září toho roku, to už byl úplně jiný stát.
A jako by severočeští představitelé ČSSD zapomněli, že to byli právě němečtí sociální demokraté, kdo se bojůvkám nacistů postavil i se zbraní v ruce v oddílech Republikanische Wehr. Zůstali jako jedni z mála sudetských Němců věrni republice. Musí se obracet v hrobě, když se teď zdejší sociální demokraté dali do holportu se společným nepřítelem a dokonce na tom nevidí nic špatného.
Krajský předseda ČSSD Miroslav Andrt si za poslední čtyři roky není „vědom žádného projevu extremismu ze strany duchcovské radnice“ (Lidové noviny 6.11.).
Jakoby právě to byl hlavní problém. Ty extrémistické projevy ochotně obstarají jiní – snad pan předseda ještě nezapomněl na řádění členů a příznivců DSSS právě v Duchcově před pouhými pěti roky.
Význam a důsledky zastoupení členů DSSS a dalších extrémistů na radnicích, kam se jim podaří proniknout, jsou jiné. Zvláště když ještě na nich ZATÍM nemají tak silné zastoupení, aby je mohli ovládnout a významněji ovlivnit jejich praktickou činnost.
Jako by panu předsedovi a mnoha dalším vůbec nedocházelo, že taková koalice s nejstarší českou a podle mne stále ještě úctyhodnou politickou stranou otevírá neonacistům dveře do slušné společnosti. A nejen jim, také jejich extrémistickým názorům, které se najednou už nejeví zdaleka tak nelidské a nepřijatelné.
Vždyť to nakonec není nijak nová taktika. Nástupy extrémistických sil v moderní historii (nejen) Evropy jsou vlastně dost stereotypní. Nejdřív řádění v ulicích, něco jako průzkum bojem. Když to hned nevede k cíli, k ovládnutí země, taktika se mění. Přizpůsobuje se stávajícím politickým mechanismům. Ty umožní pronikat extrémistům právě do zastupitelských sborů, ale třeba také do zbrojených složek státu, do armády, do policie. Posilovat a čekat na svou příležitost.
Ústup kraválů v ulicích – skutečně se zdá, že jich v poslední době ubylo, pokud to není jen dojem způsobený tím, že se už o nich v médiích neinformuje tak rozsáhle jako v minulosti – navíc přispívá k uspávání pozornosti veřejnosti. A pokud je zástupce extrémistického uskupení na radnici navíc prezentován jako v podstatě hodný člověk, který za to uskupení kandidoval, protože mu to holt nabídli a on neměl to srdce odmítnout (teď nemluvím o Duchcově), je neštěstí dokonáno.
Mimochodem, zaznamenal jsem zajímavou poznámku Antonína Raška, vojenského odborníka a někdejšího ředitele Institutu pro strategická studia. Glosoval jí v médiích postřeh jednoho ze svých čtenářů, že totiž v poslední době v Evropě nedošlo k nějakému vážnějšímu teroristickému útoku. Pravda, čtenář myslí terorismus islámský, a dle Raška může jít právě o projev změněné strategie. Prý někteří imámové údajně dokonce upozorňují úřady na možné teroristické útoky.
