Ohroženi neonacisty jsme všichni

Ad: „Extrémisté prý hrozí svědkyním kauzy Vítkov“ (LN 22.8.)


Více či méně otevřené sympatie mnoha českých maloměšťáků k neonacistům jsou založeny i na slepé víře, že jim přece nácci neublíží. Že se zaměří jen na „tamty.“ Na Rómy, nepřizpůsobivé, na různé divné existence, na přivandrovalce, a těm všem to přece patří. Konečně tu někdo začal dělat pořádek.

Teď mají o jednu iluzi míň a o jeden důvod k zamyšlení více. Nejnovější výhrůžky totiž směřují vůči vzorně bílým, dokonce, jak uvádí některé sdělovací prostředky, proti soukmenovkyním. Podle nácků zradily partu, práskly údajně žháře z Vítkova. A taková zrada, ta se v těchto fanatických kruzích trestá – no, snad není nutno dopovědět. Navíc se ze skupiny privilegovaných bílých mezi potenciálně ohrožené přesouvají nejen obě dívky, ale i členové jejich rodin, případně další příbuzní.

Když v záběru ze soudní síně sledujeme ztrnulý, nepřítomný, mimo tento (zkažený) svět obrácený pohled jedné z mladých pravicových extrémistek, když slyšíme její chladné odmítnutí dokonce i omluvy, těžko asi od ní můžeme očekávat obyčejné lidské pochopení, soucit, odpuštění, slitování. Takové lidské city oslabují vůli k nemilosrdnému boji o moc. Právě o tu extrémisté usilují, o moc za každou cenu. A že už budou vědět, co s ní!

A Rómové a nepřizpůsobiví? Ty vem čert, ať si s nimi poradí, kdo chce. Ale teď se naštvanost většinové společnosti hodí. Tak proč jí chytře nevyužít k získání popularity, hlasů ve volbách? Vždyť hejlové jsou věčně nepoučitelní, naletěli v roce 1933, a jak vidno, naletí spolehlivě i dnes.

Nový autor 25.8.2009