Že šéfovi autodopravců ČESMAD Bohemia panu Špryňarovi („Snaha Zelených o zákaz jízd je čistý populismus“, Jiří Novotný, Právo 19.8.) jsou lidské životy a zdravé životní prostředí fuk, to asi pro nikoho není překvapení. Ani to, že bohorovně přehlíží škody, které přetížené a přemnožené kamiony páchají na českých silnicích. Jaksi jsme se smířili, že to neustálé a žel zcela sysifovské odstraňování vyjetých koryt na vozovkách a milióny za další škody napáchané kamiony platíme ze svých kapes.
Přece mne však udivilo, že člověk tak suverénně hovořící o ekonomických souvislostech a dopadech POUHÉHO OMEZENÍ jízd kamionů vůbec nedokáže myslet systémově a v souvislostech. Uvádí například, jak by omezení jízd zdražilo převážené zboží. Ale již si neuvědomuje (nebo to ví, a záměrně zamlčuje?), že by tak naopak dostalo šanci zboží místní, kde jsou náklady na přepravu daleko nižší.
Konkrétně třeba ovoce. Zkuste sehnat v obchodech české hroznové víno. Ani na proslulé litoměřické Zahradě Čech ho nedostanete! Co víno. Zkuste sehnat česká jablka. Těch jsme už někdy od 15.století dokázali vypěstovat tolik, že jsme je vyváželi! Nyní? Podíváte se v nějakém tom hyper-super-giga na přepravku, a ona země původu je Itálie, nebo taky Francie, ale už jsem se setkal i s jablky z Chile! A naše česká jablka (a hrušky), mnohdy zcela srovnatelné kvality, a podívejte se na stromy, kolik a jak krásných se letos urodilo, SKLÍZEJÍ AKORÁT TAK VOSY!
Pan Špryňar straší, že kvůli pár hodinám zákazu jízdy kamionů se div nezhroutí hospodářství a lidi že snad pomřou hlady. Ale že neekonomický, uměle podporovaný (odpouštěním řady plateb a nákladů) dovoz dusí domácí produkci a znemožňuje přístup k ní českým spotřebitelům, to mu zřejmě nevadí. Ale jak už jsem uvedl, možná si to až moc dobře uvědomuje. Ono by se totiž mohlo ukázat, že právě proto, že leccos si dokážeme doma pořídit stejně kvalitně a za srovnatelné ceny, tak té kamionové dopravy až z bůhvíjaké Tramtárie potřebujeme daleko méně, než se nám pan Špryňar & spol. snaží vsugerovat.
P.s. mluvit o „dopadu drahé nafty“ (a naznačovat, že by stát opět mohl kamionistům pustit nějaký ten grošík v podobě daňových úlev) v okamžiku, kdy se její ceny začaly snižovat a kdy jsou shodné předpovědi dalšího poklesu, to už lze sotva nazvat jinak než CHUCPE na druhou.