Publicistika
Dálnice nejsou pro každého
Když je třeba protlačit nějakou dálniční stavbu, třeba i v rozporu se zákonem a přes nenahraditelné škody na přírodě, nejsilnějším argumentem bývá, že se to přece dělá pro lidi. Aby se jim ulevilo od frekventované dopravy v obcích, od prachu a hluku, aby se rychleji dostali, kam potřebují, aby se jich méně pozabíjelo na starých silnicích. A lidi na to (bodejť ne!) slyší a rádi zainteresovaným stavbařům poslouží jako beranidlo. Peticemi, blokádami dopravy a čímkoliv jiným, co pomůže zlomit odpor a smést i rozumné námitky a připomínky.
Bič na nepohodlné
Nikterak nesdílím nadšení nad tím, že se sníží tarifní platy ve státní správě a že to bude „kompenzováno“ možností daleko vyššího osobního hodnocení pilných pracovníků („Šikovný účetní dostane i 40 tisíc“, LN 20.8.). Těžko se ubránit skepsi, když zároveň roste tlak na oslabení zákonů, které alespoň jakžtakž chrání veřejný zájem před bezohlednou dravostí některých takypodnikatelů. A k obezřetnosti vůči takovému návrhu nutí i to, že pan ministr Drábek jako někdejší šéf hospodářské komory si musí tuhle souvislost až příliš dobře uvědomovat.
Mířil na dráhy, trefil silnice
Kdyby ministr školství šetřil tak, že by sebral část peněz středním školám, ale těm základním všechny, asi by vypuklo povstání. Když se ministr, spíše silnic než dopravy, zachová obdobně k investicím na železnici (Josef Kolina , „Bárta škrtl 12 silnic. Dráhy rozcupoval“, LN 14.8), neděje se téměř nic.
Školství rádo poslouží?
Ve středověku platilo, philosophia est ancilla theologiae. Volně parafrázováno, moudré přemýšlení nesmělo být hříšně jen tak samo pro sebe, ale muselo sloužit převládající ideologii. Muselo být praktické, ovšem v tehdejším slova smyslu.
Volný trh a auto bez volantu
Přiznám se, že jsem po roce 1989 (a ještě více před ním) věřil v ideologii volného trhu. V nostalgických vzpomínkách pamětníků se jevil jako něco až zázračně dokonalého a zároveň lákavě jednoduchého. Když bude mít zákazník o něco zájem, vždy se najde někdo, kdo na tom bude chtít vydělat, a tudíž se bude tumlovat, aby to nabídl. Přirozené lidské sobectví, samo o sobě nic moc pěkného, tak jako zázrakem poslouží obecnému dobru, dostatku všeho. Alelujá.
Potvora ideologie
Pan ministr Drobil má potřebu vymezit se proti předchozímu vedení Ministerstva životního prostředí („Ideologie škodí ochraně přírody“, LN 10.8.). Ukázat, že předtím tam chránili přírodu nesprávně, zato teď už můžeme být klidní. Nebezpečí, které nám hrozilo, je zažehnáno.
I Česká Lípa by si zasloužila lepší vlakové spojení
Z Liberce na Prahu je alespoň rychlé spojení autobusem („Rychlý vlak do Prahy? Utopie“ liberecká regionální rubrika MF Dnes). Takové, jaké je třeba pro Českou Lípu nerealizovatelné nejen z důvodů finančních, ale také kvůli komplikovaným geografickým poměrům přinejmenším mezi Dubou a Mělníkem.
Teplárenství si s limity poradí
Jiřímu Hanzlíčkovi („Otazníky nad limity těžby“, Právo 26.7.) nedá uhlí pod Černicemi a Horním Jiřetínem spát. Neúnavně vymýšlí nové a nové důvody proč vyhnat jejich obyvatele z domovů, které si za desetiletí vybudovali.
Listování: 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - 13 - 14 - 15 - 16 - 17 - 18 - 19 - 20 - 21 - 22 - 23 - 24 - 25 - 26 - 27 - 28 - 29 - 30 - 31 - 32 - 33 - 34 - 35 - 36 - 37 - 38 - 39 - 40 - 41 - 42 - 43 - 44 - 45 - 46 - 47 - 48 - 49 - 50 - 51 - 52 - 53 - 54 - 55 - 56 - 57 - 58 - 59 - 60 - 61